Ezoberličky za nás krok neudělají

Léčivé krystaly, ochranní archandělé, vesmírná numerologie, čakrové svíčky a … další věci různých barev a velikostí přinášející štěstí a vnitřní klid a mír. Bez nich jste vyřízený. Musíte si je koupit, abyste se zbavili negativní energie. Léčivá safírová pyramida ji vysaje a vy jste rázem čistí jako lilie. 

Navštívili jsme ezofestival.

Zajímavá skupina stejně smýšlejících lidí. Silná sociální bublina. Všichni buď hledající nebo na cestě, javorové listy na kalhotech, eko bio kopřivolněná trička jako stejnokroj a úsměv od ucha k uchu, který se stává druhý den křečí, korporát je sprosté slovo, ale hlavně všem respekt, svobodu a lásku.

Všichni hledající skupují ezopomůcky, rady a návody, protože hledají, co jim pomůže.

Berličky, o které se opírají, přenechávají jim svou zodpovědnost místo, aby se postavili na své vlastní nohy a začali vnímat svojí sílu.

Podle mě je to dost podobné jako vzít si ibalgin na bolest hlavy. Na chvíli pomůže. Za dvacet minut od spolknutí vidíte zázrak uzdravení. Používáte ho vesele dál, protože přeci funguje. Ano funguje, ale jen k utlumení symptomů, neboli reakcí těla na něco skrytého, co se děje uvnitř. To nikoho už nezajímá. Nikdo se nechce nořit se do tmy. To je složité. Namáhavé. Problém (ať už negativní energie nebo bolest hlavy) je rázem fuč. Léčivá pyramida zabrala. Ibalgin také.

Jak rychlé a snadné. 

Bohužel, tyto berličky nefungují napořád.

Ti na cestě dogmaticky dodržují pravidla a učení jiného člověka, místo aby si zjistili svoje. Potřebují stálé ujištění, že vše dělají správně podle cizího návodu.

Každý člověk je jedinečný. Každému se líbí něco jiného. Následovat slepě ostatní bez sebereflexe je oddalování se od sebe a svého vnitřního světa. Tolik zažitých pravd, které se tváří, jak pomáhají a léčí duši. Opravdu i tu naši? Opravdu se musíme přemáhat plnit plán i přes své hranice. Abychom dosáhli cíle a vystoupali po žebříčku výš. Až k osvícení například.

Jaký je rozdíl šplhat do výšin k osvícení, pravidelně meditovat a otužovat se alespoň deset minut denně
nebo zdolávat překážky a šplhat do výšin ředitelského křesla v korporátní společnosti.

Zní to dost podobně.

Věří a zaměřují se ven. Hledají venku, nikoliv uvnitř! Všechno bylo naoko růžové a zalité sluncem. Protože takový život přeci je. Zalitý sluncem. Pozitivní energií. Bezpodmínečnou láskou. Musí. 

Ani bych neřekla. Mimo tuhle ezobublinu ezolidí jsou zaznamenány i jiné emoce a nálady.

I takové zážitky existují a není dobré předstírat, že se nestávají nebo lpět na přesvědčení, že se stát nesmějí.
Být v odporu k životu přináší zase jen odpor a vnitřní tlak. (Jako křečovitý úsměv)

Děje se to samo, pokud nejsme trénovaní. Automaticky. Nevědomě uvěříme myšlenkám v hlavě a vykonáváme pak všechno, co nám naše milé ego sdělilo. 

Ego není vůbec špatný nástroj těla, i když to tak může vypadat. Je to dobrý sluha, ale špatný pán. Ono nám vždycky pěkně ukáže, co v sobě máme ukryté a ve stínu. O čem nevíme, že vlastně máme. 

Většinou všichni řešíme jen tu nevědomou reakci, která je vidět. Jsme překvapeni, zničeni a bereme ji osobně.

“Co jsem to za člověka!”

A roztáčí se kolotoč špatných pocitů a negativní nálady.

Nebo ji už známe, objevuje se pravidelně a zas a znovu ji dokola přecházíme. Protože “To jsem prostě já, no. Já už se nezměním.”

Lze s tím vším tedy něco dělat?

Jasně. Snadno, stačí se zeptat a počkat na odpověď.

Zní to jednoduše a jednoduché to je. Jen musíme chtít. Vždyť jsme to stále my. Nikdo jiný než my se změnit nemůžeme.

Být k sobě opravdu upřímný s velkou láskou se nebát poznávat. 

Abychom tyto reakce mohli ovlivňovat, musíme zjistit odkud pramení. Něco, co je v nás ukryto a my to nevidíme. Něco ve stínu. Zjistit příčinu je to hlavní.

Když se ukáže ve světle, nepotřebuje se už ozývat ze záhrobí a vytvářet reakce, které neovládáme. 

O možnosti jak vnímat své reakce, přímo v nepříjemné situaci je odkaz na můj článek zde. Ale zjistit příčinu jde nejlépe, když se dostaneme do klidu a bezpečí. Hezky doma a v teple.

Tady mám svůj vlastní návod, co praktikuji já a stále mi pomáhá.

1. Vytvořit si bezpečné a nerušené prostředí. 
   
   Vím, že jsem v bezpečí, můžu zde projevit vše, co potřebuji. Jsem k sobě upřímný a chci objevit, co se ve mě skrývá. Nebojím se. Nic mi nemůže ublížit, protože vše, co se objeví, je jen projekce minulosti. Dívám se na ní z pozice teď a tady. Ve své síle a klidu. Nic mi nemůže ublížit, protože vše co se objeví, jsem já. Já se miluji.
   
2. Zaměřit se na příčinu. Být jako lovecký pes a nastavit si směr neboli záměr, co chci zjistit.
   
3. Nacítit se znovu na své konkrétní chování, vybavit si stejné myšlenky, fyzicky se dostat do stejných emocí. 
   
   Chápu, není to být příjemné, dostávat se zpět do jámy lvové. Ale naše emoce a pocity můžeme vnímat jako lano, po kterém se zpětně dostáváme dolů k balvanu na dně, který nás tíží. Jak se reakce dostala ven na světlo, my po ní půjdeme zpět na začátek do tmy.
   
4. Čekat, jaké se objeví myšlenky, obrazy, představy nebo pocity. Chytat všechny zprávy, protože nás posouvají blíž k sobě. 
   
   Pokud cítíme, že se stejné pocity objevily i dříve, jdeme dál do tehdejšího zážitku. A dál a dál do doby, kdy se klíčové reakce objevily poprvé. Zjistit o jakou situaci se jednalo, dopřát si tam a tehdy bezpečí a lásku ze současnosti. Obejmout se pokud je to potřeba, udělat cokoliv, co cítíme, že potřebujeme. Dopřejme si všechno teď, když to nepřišlo tehdy. 
   
5. Až se dostaví pocit celistvosti, síly a lásky k sobě stačí se vrátit po stejné cestě zpět do přítomnosti.

Doporučuji ještě chvíli ve svém vnitřním bytí spočinout. Nemyslet a jen a prostě být. 

V sobě. S láskou. V bezpečí.  

Abych se vrátila k výše zmíněnému zážitku se svoji bezmocí. Nakonec jsem zjistila, že jde o zakořeněný strach – nejsem dobrá máma a přesvědčení, že by dítě mělo být vzorně vychované v každé situaci. Tento strach ani nevznikl u mě, ale byl mé maminky, od které jsem ho nevědomě převzala a projevil se, až když jsem sama měla děti a dostala se do stejné pozice jako ona ve svém mateřství.